Vítejte na stránkách
GALERIE
Evy Jandejskové

O mně

Zásadním průvodcem mých obrazů je touha vyjádřit krásu, ať už je znázorněna prostřednictvím příběhů světového kulturního dědictví, z mého osobitého pohledu na přírodu a život v ní, nebo při pohledu na města v proměnách světla. Krása je projevem ducha a jako taková má možnost pozitivně ovlivňovat celého člověka. A právě moje víra v božskou přítomnost v lidské duši, ve schopnost jejího vývoje a ve svobodnou vůli každého z nás mě přivedla k mé osobní volbě: Svou prací napomáhat otevření duše své i druhých vyšším pravdám.


Narodila jsem se v r. 1947 v Praze a po dokončení Uměleckoprůmyslové školy jsem se věnovala především keramice. Tvorba keramických kachlů, obrazů a plastik  trvala až do začátku 90.let. V té době jsem rozšířila své tvůrčí hledání o oblast malířskou. Obrazy mi nabídly další prostor k sebevyjádření v nově ověřovaných kombinovaných olejových a voskových technikách i v jiné výrazové a tématické paletě.


Jsem ráda, že se mi daří promlouvat přes svá díla k divákům. Že mohu předávat svá cítění, vnitřní poselství či intimní sdělení.



Fotografie

Prodejní galerii obrazů naleznete na záložce OBRAZY na horní liště internetových stránek.


Aktualita

Kalendář v kombinaci obrazů Evy Jandejskové s fotografiemi Vratislava Nohy pro rok 2019 v prodeji zde:
www.galerienzmodels.cz

Napsali o Evě

JAN BRABENEC

Eva Jandejsková sáhne po plátně a barvách. Maluje. Obrazy jsou zprvu, jakoby z keramiky utvořené, mají prostor původního Evina vnímání hmoty, jsou jinak barevné, jsou něžné, jako její vnímavé srdce a moudré svými tématy. Jsou zarámované dobrým nápadem. Jsou jiné. Jsou plné nalézání. Mají odvahu, nevnucují se, žijí svým životem, jsou svým vlastním světem. Eva Jandejsková svá díla ani nemusí podepisovat, její rukopis je patrný a lze jej rozeznat okamžitě. Eva prošla mnoho zemí, poznávala cizí mrav i kraje, vystavovala své práce tam, kde jim to slušelo a při tom stále hledala. Teprve po klopotném cestování po světě a jeho zvlášnostech docestovala domů, do Prahy, do svého ateliéru, který je nasycen tvořením a poznáním, že svět tvorby není jen inspirace, literatura a podněty zvenčí, nikoli, svět tvorby je uvnitř v člověku, v jeho snech a poznání, v jeho pochybování a nalézání,tvorba umělce je jeho život sám a každé dílo, každý obraz je jeho autoportrét...

SYLVA DANÍČKOVÁ

Pohár vína je v její ruce královský a sklenice vody třpytí skromnost. Nepoletuje, netěká, roste ze země. Prý nezpívá, ale slyší zpěv, zpěv nestvořených míst. Navštěvuje ten kraj cestami, jež se jí samy otevírají, zatímco hosté kolem ní mluví, o umění, o životě, o osudech. Usazena v křesle nad deskou obrazu opřenou o koleno, naslouchá – tady? Tam? - a klůckem namočeným do barvy přitom roztírá obrys, který začíná vznikat a stane se možná tváří, možná oblakem, mostem nad řekou. Je člověkem hluboké, ničím a nikým nezničitelné radosti, i když na mostě ke katedrále zůstává Poutnicí...

O.F.KORTE

„Cením si odvahy velice plachého člověka, ptáčka na větvi, který dokázal čelit všem vnějším vlnám a ideologiím a mluví svou vlastní řečí,“ uvedl také v článku časopisu Květy Korte v roce 1997.